2. Vánoční povídka
Je mi líto že včera nic nebylo, ale nebylo mi moc dobře, takže jsem neměla náladu psát, nemohla jsem ani jíst! a já se tak těšila na kapra! T____T chjoo

,,Moment, moment!“ zarazil oslovený okamžitě veřejného činitele. ,,O co jde?“
Mezitím co Aki mluvil, Shin vypadal, jako že ho dnes už opravdu jedna klepne.
Policista pouze zavrtěl hlavou na znamení, že se tu o tom nehodlá bavit a že ho má Aki následovat.
Právníci si mezi sebou vyměnili nechápavé pohledy, ale oba šli za ním. Nechápali ale bylo jim jasné, že když tu budou stát jako tvrdá Y tak se stejně nic nedozví.
Vyšli tedy před budovu soudu a nasedli do policejního auta. Když ujeli asi kilometr, policista s rychlými myšlenkovými pochody si až teprve teď všiml, že s nimi jede Shin.
,,Proč jede s námi?“
,,Je to můj nadřízený a v do té chvíle, kdy se dozvím o co tu jde, tak i můj právní zástupce.“ Vysvětlil Aki.
,,Právního zástupce nebudete potřebovat, ale chápejte, nemohl jsem se o tom bavit v soudní budově, mají špehy všude…“
Mladík zvedl obočí.
,,Kdo?“
,,To se už brzo dozvíte, nebojte se.“
Tak to jsem se toho opět dozvěděl… Achjo.

Když po půl hodině dojeli se vší parádou na policejní stanici, už toho měl Aki tak akorát dost. Nebyl zrovna taková povaha, která brala vše v klidu, byl cholerik jako prase a kdyby to bylo trestné, už je dávno za katrem.
,,Tak?“ zeptal se nakvašeně, když je usadili na židle a proti nim přes stůl seděl nějaký senilní děda.
,,Pane Sato, mrzí mě, že jsme vás museli odvolat z vašeho pracoviště, ale nemohli jsme to řešit tam.“
,,Ano, to už jsem slyšel. Prosím, přejděme k věci.“ Uťal jeho monolog Aki. Dneska už toho bylo opravdu dost, nejdřív jeho bratr a teď tohle!
,,Jde o ten váš nedávný soud.“
,,S tím mafiánem? Z Yakuzy?“
,,Ano, přesně ten.“
Tak tohle se mu nelíbilo.
,,Snad nebyl zrušen rozsudek?!“ zděsil se.
,,Ne, ne. Rozsudek je platný.“
,,Uff, tak to jsem si oddechl, víte, představa, že je ten hajzl na svobodě, ve mně vyvolává nepříjemný pocit.“ Oddechl si.
,,No totiž…“ začal děda rozpačitě. ,,Možná, že je ten nepříjemný pocit oprávněný.“
Aki se zamračil. A Shin rovněž.
,,Co tím myslíte?“ zeptali se oba dva unisimo.
,,Odsouzenému se totiž nějakým zázrakem podařilo uprchnout.“
Aki se zatvářil jako že nerozuměl, co to tady ten chlap kecá?
,,Je to nejostřeji hlídané vězení v celém Japonsku! Ani Alcatras nebyl bezpečnější!“ vybuchl nakonec. ,,Jak teda mohl zdrhnout?!“
,,N-No, nejsme si jistí, ale myslíme, že tam měl spojence, kteří mu k útěku pomohli.“
Aki se zhluboka nadechl, začínalo mu být nějak špatně od žaludku.
,,A to znamená?“ zeptal se a předstíral klid.
,,To znamená, že po vás nejspíš půjde…“