Zatvrzele seděl naproti svému nadřízenému. Koukal ven z okna na ubíhající krajimu a nijak se nesnažil navázat kontakt s Royem Mustangem. Vždyť to byl právěon kdo ho domutil jet s ním jako doprovod na pitomý velvislanectví. Teď se tu musel smažit ve vlaku, místo toho, aby hledal kámen mudrců! Spropadenej Mustang! Rozčiloval se v duchu Ed a vztekle po něm střelil pohledem.
,,Ale Fullmetal, nekoukej tak na mě!“
,,A jak se mám asi tak koukat?!“ rozčiloval se Ed. ,,Kvůli vám tu teď trčím!“
,,Takže bys teď radši trčel na velitelství?“ zeptal se plukovník a zahleděl se z okna. Ed zmlkl. Mustang nevěděl o tom, že po kameni pátrá, proč mu to říkat?
,,Jak můžete vědět, že bych tam trčel?!“ odpověděl otázkou.
,,No tak Fullmetal za dva dny jsme zpátky…“
,,Ale já nemám čas trčet tu s vámi!“ rotčiloval se Ed.
,,Je to 48 hodin, to vydržíš…“ řekl nepřesvědčivě a dál pozoroval krajinu kolem.
Ed si založil rucena prsou a odmátal se na Mustanga byť jen podívat, natož s ním promluvit jediné slovo.

Večer se Ed natáhla na vlakovou sedačku. Byla měkká a ve vagonu bylo příjemně teplo. Edovi se začínala klážit víčka. Byl v kupé sám, prorože Mustang ještě poletoval někde po jídelním vagonu.
Když se ale dveře dupé po půl hodině rozratily, Ed se ani neobtěžoval otevřít oči, byl zkrátka moc unavený. Mustang - jak se Ed domníval – pomaličku přešel k němu.
,,Fullmetal, ty spíš?“ zeptal se potichoučku.. On ale neodpověděl, docela ho zajímalo co se stane, kdž bude předstírat, že spí, Mustang mu jemně odhrnul vlasy z čela a dal mu je za ucho. Od ucha putoval rukou až ke krku a pokračoval dál přes triko dolů. Ed se rozhodl překulit na drhý bok. Mustang toho však nenechal. Dostal se k jeho krku a začal ho dráždit. Ed se ušklíbl a ohnal se po něm. Lup ho!!! Potom se otočil a předstíral, že se teď vzbudil. Zamžoural naproti na plukovníka.
,,Mustangu, už jste zpátky? Taky vás tu otravuje nějakej komár?“ chvilku mlčel a snažil se zadržet smích. ,,A proč máte ten obtist na tváři?“

*pomsta je sladká… Buhehehehehe!!!!*

Edvard seděl u dubového psacího stolu a pročítal jednu z bichlí ležících na stole. Kniha nesla název „Tajemství alchymie“. Nezáživná kniha plná nesmyslných žvástů o využívání alchimie. Tyhle blbosti nepotřeboval. Potřeboval něco co by mu pomohlo zbavit se homungulů i bez jejich lidských ostatků. Pořád tu byl ten jeden u kterého nic nenašel, protože Dante spálila jeho mrtvé tělo těsně po porodu. Odložil težkou knihu stranou a vzal si další. Tentokrát s názvem „Lidská transmutace“. Přečetl asi první tři kapitoly, než dospěl ke stejnému názoru jako u předchozí knhy. Letmo se podíval na hodiny visící na zdi před ním.
Půl třetí.
Ozvalo se zaklepání. Ed se ani neobtěžoval otočit. Vydal jen neurčitý zvuk, který dokazoval, že v místnosti někdo je. O chvilku později se ozvalo cvaknutí kliky a následné zavrzání dveří.
,,Bráško, nepůjdeš na chvíli ven? Už tu trčíš víc jak čtyři hodiny!“
,,Já vím, Ale… Promiň trochu jsem se začetl.“ Omluvil se a vztal od stolu. ,,Půjdeme se projít…“

Procházeli právě městskou branou, když radniční hodiny oznámily přesně tři.
,,Dozvěděl ses něco nového v těch knihách?“ zeptal se po chvilce ticha Al.
,,Nic určitého… Jenom to co už jsme věděli.“ Odpověděl Ed a pokračoval. ,,Jak dlouho si chceš takhle hrát Envy?“
,,Cože?“ podivil se mladík za ním.
,,Nech toho, prokoukl jsem tě jakmile jsi vkročil do pokoje!“ ujasnil mu alchymista včele.
,,Fajn, takže nejsi zase takovej tupec, jak jsem myslel…“ prohodil posměšně a přeměnil se do své pravé podoby.
,,Cos udělal s Ale?!“ zeptal se  Ed, teď už otočený čelem k němu. Envy se ušklíbl a proměnil se zpátky v Ala.
,,O čem to mluvíš bráško? To jsem přece já!“
Alchymistu naproti to ale vytočilo.
,,Nehraj si se mnou!“ vyjel a vrhl se na něj. Když běžel vytvořil si z jeho gibernetické paže ostrý bodec. Když byl už blízko švihl jím po něm. Envy byl ale dost rychlý na to, aby uhnul.
,,Nejsi jediný, kdo ovládá alchymii, skrčku!“ okamžik na to Envy vytvořil kolem Eda silné mříže. Tentokrát to byl ale Ed kdo se šklebil.
,,Opravdu si myslíš, že mě touhle ubohou mřížkou udržíš?!“ posměšně si odfrkl.
,,Ne tou mřížkou…“ odpověděl jeho oponent. Bleskově se přemístil před klec, prostrčil ruku sktz a přirazil Eda k mřížím. Chudák Ed byl tak vyvedený z míry, že ani nestačil podniknout nic pro obranu, když mu Envy skrz mříže věnoval dlouhý polibek. První co Eda napadlo bylo, že by ho kousnul. Ale než tak stačil učinit, Envy se od něj odtáhl. Ale pořád ještě zůstal blízko u uvězněného alchymisty. V Edovi začala vřít jeho Elicovská krev. Najednou si ani nevzpomněl, že nějaká alchymie vůbec existuje a použil hrubou sílu. Přirazil Envyho hrubě k tyčím.
,,Co to sakra děláš?! Ty napodobe - “ ale sotva se začal rozčilovat, tak hned skončil. Envy se totiž nehodlal nechat urážet a podnikl pro to jistý krok. Nemusel si Eda ani přitahovat blíž, protože on ho držel za klop trika. Jemně ho políbil na nos, což ho už totálně dožralo a zrudl jako jablíčko. Těžko říct jestli vztekem nebo tím druhým. Odskočil od mříží co nejdál.
,,Tak dost!“ rozkřikl se vztekle. Tleskl a jen co se dotknul země, mříže okamžitě zmizely. Opět se rozeběhl proti Envymu. Envy si jen povzdech. Uskočil před Edem do strany, chytil ho za giber paži a zkroutil mu jí za zády. Potom mu neomaleně podkopl nohy, takže chudák Ed slítl na zem a obličej se mu zabořil do trávy. Ovšem Envy jak Eda držel za ruku, spadl obkročmo na něj.
,,Koukej ze mě slíst!“ rozčiloval se Ed, ale s rukou skroucenou za zády nemohl nic dělat. Zato Envy toho mohl dělat hodně… Přitiskl se ještě blíž k uvězněnému tělu na zemi.
,,Jsi vážně roztomilý, když se zlobíš…“ poznamenal a prstem přejel po jeho krku. Edovi z tooho doteku naskočila husí kůže. Dál už se však Envy nedostal, protože zaslech blížící se kroky. Jenom Edovi ještě spěšně pošeptal, že se ještě uvidí a zmizel.
,,Bráško! BRÁŠKO! Jsi v pořádku?“ zeptal se ho starostlivě Al a pomáhal mu na nohy. Jeho bratříček byl  teď už v normálním lidském těle. Ed se chytil jeho ruky a vyškrábal se na nohy.
,,Jo,“ zachrčel. ,,Nic mi není.“
,,To byl Envy? Byl to ten homungul?“ ptal se Al dál.
,,Jo.“ Přisvědčil Ed
,,Co chtěl?“
,,To bych taky rád věděl.“

,,Ale? ALE! Kde sakra vězíš, když tě tu potřebuju?!“ Ed vyběhl z pokoje jako by mu totálně přeskočilo. Vlastně tato myšlenka nebyla tak daleko pravdě.
,,Co je?“ ozval se Al a vyšel na chodbu za svým bratrem.
,,Koukej! Našel jsem to!“ drmolil tak rychle, že mu skoro nebylo rozumět a ukazoval na jeden odstavec knihy ,,Lidská transmutace“.
,,Už víme jak je zničit.“

O pár měsíců později…

Silná namodrala záře obklopovala místnost i do těch nejtemnějších koutů.
,,Co to sakra je?“ řval Envy bolestí a sesunul se na kolena.
,,Malý dáreček!“ oznámil mu Ed. Ruce měl položené na kruhu, který vydával onu modrou záři…
,,Je to nová forma alchymistického kruhu, který tě zničí.“
,,Nemůžeš mě zničit pokud nemáš něco z mého těla!“ protestoval Envy a z posledních sil se na Eda vrhl. Ten ale nemohl přestat s alchymií, jinak by bylo vše straceno.
,,Ale!“ zavolal. Jeho bratr se k němu okamžitě přidal. Společně se jejich síla znásobila. Envy stačil udělat jen pár spěšných kroků, než upadl do bezvědomí.

Probudil se. Nad ním se skláněli Ed s Alem. Envy okamžitě vyskočil, ale hned zase spadl, protože byl hodně slabí.
,,Klid!“ krotil ho Ed.
,,Cos to se mnou uděla?!“ byl sice slabý, ale jeho jazyk byl stále tak ostrý, jako před tím. Ed se ušklíbl.
,,Udělali jsme z tebe člověka…“
,,Cože?!“ vykulil oči. ,,Nevěřím ti ani slovo!“
Ed si povzdechl.
,,Ale, podej mi prosím nůž…“
Ale tak učinil. Ed přejel čepelí po Envyho ruce. Rána se nehojila…
,,Vidíš? Jsi člověk!“ přesvědčoval ho Ed a šklebil se na něj.
,,Já… Jsem člověk…“
,,Nechám vás tu.“ Řekl rychle Al a vyšel z pokoje. Díky bohu Al byl jedním z mála,co byli aspoň trochu taktní.
,,Ale proč-“
Ed ho umlčel.
,,Protože…“ a věnoval mu jemný polibek.
                                                                 OWARI *XDDD*

Tak nevim jestli je Envy kluk nebo holka... Oo

Tak ten Edovo výraz je boží!!!!!

No pro dnešek stačí ne??

Bráškové...

Koukej, mám hodinky a nebudu váhat je použít!!!

krásnej fanartík z photobucketu jako všehvno... ^^

Full Metal Alchemist... O tomhle anime jsem už hodně slyšela, a tak jsem si řekla... že ho sem dám ^^ (Že by to mělo nějakou spojitost i s tím, že ho začali dávat na Animexu?? - Kdo ví? ^^)

Zase vám sem šoupnu mojí kraťoučkou recenzi, která je fakt krátká, jo XD (Mě už dneska hrabe toho si nevšímejte...)

Takže... Ed a Al jsou sourozenci. Narodili se vyrůstali spolu (No to by blbej neřekl, co?) dokonce se učili alchimii. Otce nikdy nepoznali, a Ed po tom ani nikdy netoužil. Až jednoho dne jejich matka zemřela... A oni najednou byli sami. Rozhodli se matku pomocí alchimie znovu oživit, ale bohužel pokus se jim zvrtl a Al od té doby nemá své tělo, a Ed zase jednu nohu a paži. Od té doby používá končetiny železné. Od jejich nezdařelého pokusu se o ně taky velmi zajímá jeden státní alchimista jménem Roy Mustang (ne opravdu to není kůň) a nabídne oboum chlapcům, že kdyby chtěli, mohou ho vyhledat a pokusit se stát v státními alchimisty...

No tohle anime si mě získalo hned při prvním dílu, ale rozhodně bych to nedoporučovala citlivým jedincům - někdy jsou tam totiž dost hmm... smutné pasáže, u kterých to bylo líto i mě, a to už je co říct... Ale na druhou stranu žeru ty Edovy ksichtíky! Na ty prostě nikdo nemá!! XDDD