Tak a je tu chvíle na kterou se tak dlouho čekalo...
Užijte si to.
Poslední část:

 Bleskově vyběhl tři zbývající patra, nahoru do ubytoven nejvyšších ročníků – čtvrťáků. Bez povšimnutí minul svůj vlastní pokoj. Ignoroval i pár přátelských pozdravů od spolužáků. Mířil přímo do pokoje nakonci chodby.
Bez klepání vpadl dovnitř.
,,Briane!“ zaječel téměř nepříčetně.
Brian, který se zrovna houpal na židli, sebou vylekaně trhl a spolu se židlí se rozplácl na zemi.
,,Jau! Co je? Hoří nebo co?“ vyštěkl ostře a třel si temeno hlavy, kde se uhodil.
,,Kde je?“
,,Kdo? Yuuto? Asi v pokoji…“
,,Tam jsem byl!“ odsekl, zkrátil vzdálenost mezi ním  a jeho přítelem. Chytil ho za triko a přinutil ho vztát. ,,Jeho věci jsou pryč! Cos mu řekl, Briane? Varuju tě!“
Brian ho od sebe odstrčil a taktéž zvýšil hlas.
,,Co jsem mu řekl? To co ty ne! Já už mu nemohl lhát, Williame, jasný? Řekl jsem mu pravdu!“
,,Pravdu? PRAVDU? Chceš říct, že jsi mu pověděl o té debilní sázce?!“ rozčiloval se Will.
,,Jo, sakra, řekl!“
,,V tom případě seš idiot!“ vyštěkl, otočil se na pomyslném podpadku a vyběhl z místnosti ven. Pokud tu neměl věci, jel na jistotu na letiště!

Yuuto dorazil na londýnské letiště za hodinu a půl. Velká hala hemžící se cizinci nepůsobila zrovna útulným dojmem. Prodral se skupinkou tlachajících obézních američanů, kteří stáli velmi chytře uprostřed hlavní chodby. Když na něj začal pokřikovat co si to dovoluje, tak jim nešetrně sdělil, aby si políbili prdel a šli si stoupnout na stranu.
Ostatní návštěvníci anglické národnosti souhlasně pokývali hlavou, taky nebyli z přítomnosti američanů zrovna happy.
Za sebou táhl těžký kufr a přes rameno měl v pouzdru noťas, neměl dobrou náladu a chtěl odsud konečně pryč!
…Což mu kdosi znemožnil, když ho chytil za paži a přitáhl k sobě. Yuuto sebou překvapeně  trhl, když se ocitl přitisknutý v záhybech volné černé látky, patřící vysokému muži. Okamžitě se pokusil ho od sebe odstrčit, což se mu nepovedlo díky síle jeho věznitele, který ho držel jen jednou rukou.
,,Zbláznil jste se?!“ vyjel okamžitě Yuuto, až nyní mu pohlédl do obličeje. Byl to vysoký mladý arab s jiskřícíma černýma očima, které dokázali uhranout určitě jakoukoli ženu, kterou by si přál. Svědčil o tom i zástup žen za ním v černých tunikách a zahalenými obličeji. Stydlivě klopily oči k zemi když si je Yuu prohlížel.
Arab k němu promluvil ve svém rodném jazyce, takže mu gothik rozumněl velký kulový.
,,Koukejte mě pustit!“ zavrčel k němu Yuuto. Arab se však pouze usmál a přivolal k sobě jednu ze svých… žen?
Pokynul jí, aby gothikovi přeložila, to co prve řekl.
,,Můj Pán… chtít, aby vy připojil k on.“ Řekla mu lámanou angličtinou.
Yuutovi vylétlo obočí do závratných výšin.
,,Jo?“ podivil se. ,,Tak ty říct svému pánovi, aby on šel do háje.“ Odpověděl jí.
Chviličku jí trvalo, než si to přeložila sama, poté zběsile zavrtěla hlavou a pohlédla na araba. Ten jí sjel vražedným pohledem
,,Prosím! On mě zabít jestlí já tohle přeložit!“ ublíženě na něj pohlédla.
,,Jen to přelož!“
Dívka na něj chvíli hleděla, poté se otočila ke svému pánovi a řekla mu arabsky to co řekl gothik.
Muži se tvář zkřivila vztekem a napřáhl jednu ruku, aby jí uhodil. Yuuto se ale mezi tím vysmekl a mladou dívku odstrčil dál od jejího trýznitele, a tím uhnula jeho ráně. Chytil ho za onu ruku a ohnul ji v zápěstí, tak aby ho dostal do kolen.
Bolestivě vykřikl, ale poté k němu zvedl své jiskřivé oči s jiskřičkami pobavení. Asi se mu to líbilo.
,,Koukejte jí nechat napokoji!“ zavrčel. Arab ale k němu jen vtáhl druhou ruku a pohladil ho po tváři. Yuuto sebou trhl, ale oběma rukama držel tu jednu arabovu a nemohl dělat tedy nic.
Mužova ruka mezitím sjela k jeho hrdlu a poté k lemu jeho trička, které chytil a přitáhl si ho k sobě. Rty se přiblížil k těm jeho, přivřel oči a…
,,Nechal bych jí, kdybys šel se mnou.“ Řekl perfektní angličtinou.
,,Takže mi rozumíš?“ Vyjel Yuuto a pustil ho. ,,Ty šmejde, takový jako ty nesnášim!“ zavrčel a odstrčil ho. Nasupeně čapl svůj kufr, který tam ještě jako zázrakem stál a odkráčel k pultu s prodejem letenek.
,,Dobrý den.“ Pozdravil. ,, Potřeboval bych letenku na nejbližší let do Tokia.“
,,Jistě, podívám se.“ Odpověděla recepční a chvilku něco zadávala do počítače. ,,Máte štěstí, letadlo za 45 odlétá a mám tu už jen dvě volná místa.“
,,Skvěle, tak jedno bych si vzal.“

Za půl hodiny už nastupoval na palubu letadla. S velkou nelibostí zjistil, že onen arab i s celým jeho harémem jede nejspíš také. Trochu posmutněl. Vzpoměl si, že jeho chování je velmi podobné tomu Willovu… Ten po něm taky vyjel na letišti…

William udýchaně vpadl na do letištní haly. Okamžitě si namířil na informace.
,,Dobrý den! Prosím vás, kdy letí nejbližší let do Tokia?“
,,Je mi líto právě odlétá pane… Mohu vám zarezervovat další let?“
,,Odlétá?!“ vyjel Will. ,,Z jaké runwaye?!“
,,Z…“
To už se ale otočil na podpadku a pelášil pryč z haly. Doufal, že to ještě stihne, musí to stihnout!
Vyběhl z letištních prostor a zběsile narazil do drátěného plotu. Letadlo už bylo ve vzduchu…
,,Ne…“ zašeptal. ,,Sakra, NE!“

Owari...

Tak a protože by jste mě zabily a já jsem opravdu ještě velmi mladý člověk, přichází na řadu ono překvapení:
School of pain II. - druhá řada
Tentokrát se bude odehrávat v Japonsku a... Dál vám nic neřeknu! >_< 

Předposlední díl!

Brian se zarazil, tak tohle říkat neměl. Vyklouzlo mu to.
Když delší dobu neodpovídal zeptal se ho Yuuto znovu, už asi tušil o co tu jde.
,,Jak jsi to myslel?“ zeptal se s větší rázností.
Starší chlapec si povzdechl a pustil ho.
,,Nejspíš by ti to měl říct sám William…“
,,Vidíš ho tu snad někde?!“ vyjel Yuuto prudce a sevřel látku prostěradla, aby se uklidnil.
Zavrtěl hlavou.
,,Chci, abys věděl, že to co k tobě cítím je opravdové,“ začal pomalu.
,,Aha…“ ten pocit poznání byl příšerný, ale už to bylo jasné, po téhle větě určitě. William to hrál… Dokonale hrál…
Rychle zamrkal, aby se zbavil dotěrných slz, které se mu draly do očí.
,,Poslouchej,“ přerušil ho Brian, než stačil říct ještě něco dalšího než to chápající ,aha‘ a vzal ho kolem ramen. ,,Když jsme se dozvěděli, že k nám přijede student na výměnu, tak jsme se s Willem vsadili…“ na chvilku se odmlčel.
Yuuto se na něj nedíval, neměl na to sílu, už ne…
,,…O to, kdo se s tebou vyspí jako první.“
Yuuto pomalu zavřel oči. Byl zoufalý… Ale proč vlastně? Proč se cítil najednou tak, tak… prázdně? Jako by mu sebrali něco o čem nevěděl, že to má a zjistil to až teď, teď když už to bylo pryč.
Vybavil si vzpomínky na to jak se s Willem potkali poprvé na letiškti, jak ho nepříčetně štval, jak ho poprvé políbil, jak…
A… A on to všechno… hrál?
,,Yuuto…“
Cukl sebou.
,,Jdi pryč…“
,,Já…“ chtěl se pro něj natáhnout, aby ho mohl obejmout a utěšit, ale Yuuto ho zarazil.
,,Jdi… pryč… prosím.“ Zněl naléhavě a tak smutně, že se Brian nezmohl na to aby mu odporoval. Beze slova se zvedl a opustil místnost.
Chlapec, jen co slyšel zaklapnutí dveří, se sesunul na postel a stočil se do klubíčka. Tváře už měl od slz zmáčené dávno a každá další se vsakovala do bílé látky na níž ležel.
Objal si kolena a přitáhl si je blíž k bradě.
Tohle byl zlý sen, noční můra… Musela to být… Marně se přesvědčoval, že se každou chvíli vzbudí a vynadá si, že se mu zdálo o tom sexistickým kreténovi…
Otřel si oči do mikiny a zhluboka se nadechl. Udělalo se mu špatně, ale i přesto se přinutil vstát.
Vyndal z pod postele velký kufr…
Tady nemohl zůstat…

William se mezitím toulal ulicemi Londýna. Potřeboval si pročistit hlavu. Jak po něm mohl takhle vyjet?! Proč nepřestal?
Jemu přece nezáleželo na té pitomé sázce! Chtěl… jeho.
Protřel si kořen nosu, musí zpátky. Musí se mu omluvit a všechno vysvětlit… A musí mu říct ještě jednu věc… Ty dvě slova.

Rozrazil dveře do gothikova pokoje.
,,Yuuto-!“ zarazil se okamžitě jen co mu uviděl prázdný pokoj. Rychle vpadl dovnitř. Otevřel skříně – byli prázdné. Podíval se i pod postel, kde měl být jeho cestovní kufr – nebyl tam…

Dobře dobře! Já vím, nekřesťanský hodiny a tak dále... ALE, pomaličku se začínáme dostávat k rozuzlení celého našeho cyklusu!
Bohužel, pro některé z vás nastane krutá pravda: SoP za pár dílů - asi za dva - skončí...
Přesto nezoufejte, u posledního bude malinké překvapení... ^^

Probral se až na ošetřovně, když se nad ním skláněl doktor.
,,Myslím, že je jenom v šoku… Za chvilku by se z toho měl dostat.“ Mluvil k někomu za bílým závěsem, který halil jeho postel a poskytoval mu tak soukromí.
,,To jsem rád, měl by sis s ním promluvit, Allane… Tentokrát to vážně přehnal.“ Odpověděl mu známý hlas.
Yuuto otevřel oči a chytil se za hlavu. Co se vlastně stalo?
,,Už jsi vzhůru?“ optal se ho doktor a mile se na něj usmál.
,,Jak vidíte…“ zavrčel gothik.
,,Fajn, Briane! Probral se.“
Čtvrťák opatrně nakoukl za závěs. Yuuto na něj stočil pohled. Pomalu si začínal vzpomínat. To Brian vtrhl k němu do pokoje a zachránil ho. A pak ho asi odvedl sem.
,,Kde je William?“ zeptal se Yuuto a pomaličku se posadil, doktor ho přitom ze zadu jistil, kdyby náhodou ztratil rovnováhu.
Zavrtěl hlavou.
,,Nevím, asi se mu to trochu vymklo… Co se vlastně stalo?“
Yuuto se bolestně zašklebil.
,,Já myslel, žes to viděl.“
,,No… Jo, ale proč se William znovu vytočil?“
,,Netuším…“

Po několika hodinách ho propustili z ošetřovny. Šel zpátky nahoru do pokoje, ale na Williama nenarazil. Stejně tak jako po zbytek dne.
No, tak co měl dělat… Chtěl si s ním promluvit, ale když Will nechtěl, tak s tím nic nenadělá…  Zbytek dne tedy proseděl v pokoji se zapnutým noťasem a čučel na filmy jejiž obsach ani nevnímal.
Až když se ozvalo lehké ťukání na dveře trhl hlavou směrem ke dveřím pln očekávání.
,,Dál.“
Klika se pohla směrem dolů a dveře se opatrně otevřely.
,,Ahoj…“ pozdravila ho čtvrťákova hlava.
,,Čau.“ Opětoval jeho pozdrav trochu sklesle. Briana tu zrovna vidět nechtěl…
,,Můžu?“
Kývl hlavou, že ano.
,,Nechceš si o tom promluvit?“ zeptal se ho a zavřel za sebou dveře. Potom přešel k posteli, na níž gothik seděl a sedl si na ní rovněž.
,,Ne s tebou, potřebuju mluvit s ním.“ Odpověděl Yuuto a sledoval monitor přístroje, neměl na teď na Briana náladu. Věděl, že mu chtěl pomoc, ale už ho to trochu štvalo.
,,Dneska nebyl celý den ve třídě.“ Upozornil ho starší chlapec.
Gothik se k němu prudce otočil. ,,Jak nebyl? A kde teda je?!“ bezděčně se nalkonil blíž k Brianovi, aby mu nedej bože neuniklo jediné slovo.
Starší chlapec ho ale místo odpovědi jemně vzal za zátylek, přičemž sebou ten mladší škubl, a rty se přiblížil k těm Yuutovým.
,,C-co to děláš?!“ vyrazil ze sebe a dlaněmi se zapřel o jeho hruď. Nicméně Brianovi stačilo pouze škubnout rukou, kterou držel Yuutovi na zátylku, aby ho k době dostal. Přejel po jeho rtech jemně jazykem a následně je spojil. Přitom se přisunul blíž, aby k mladíkovi měl lepší přístup a volnou rukou ho chytil kolem pasu a přitiskl si ho blíže k sobě.
,,Zapomeň na něj, Yuuto. On tě stejně nikdy nemiloval…“ zašeptal mu naléhavě do ucha, když se odněj odtrhl. Gothik sebou prudce škubl a pokusil se z Brianova těsného objetí vymanit, tohle ho ale zarazilo.
,,Jak…“ polkl. ,,Jak to myslíš…?“

Ták! SoP, já vím mělo být už včera, ale nějak jssem se nemohla dostat do té správně perverzní nálady.
Vy co jste sympatizovali s Williamem, mě asi zabijete, protože jsem z něj udělala totálního vypatlance a fanatického cvoka! XD No i to se stane!

Proč to Yuuta nepřekvapilo? Protočil oči v sloup a plácl sebou zpátky na zem, odkud se tak pracně zvedl do sedu.
,,Já tě tak nesnášim!“ zamumlal a zavřel oči, dneska vstávat nebude.
,,Nějak ostrej hned po ránu ne? Ty jsi určitě vstával levou co?“
,,No nevím, jestli sis toho nevšiml, ale nějak jsem ani nestihl vstát!“ zavrčel a protože měl zavřená očka, nemohl vidět jak se William potichoučku zvedl z postele a neslyšně se připlížil k nic netušícímu gothikovi, ležícímu na zemi. Včera nic neudělal, tak chtěl dneska náhradu!
Rychle si na něj obkročmo sedl a než Yuu stačil vůbec otevřít oči a začít nadávat, už měl  ruce uvězněné nad hlavou.
*Will dokáže být velmi obratný když chce, všímáte si? Začínám chudáka Yuua litovat, takové sexuální hovádko bych na krku mít nechtěla XDD*
,,Včera jsi nějak rychle odpadl, ani jsem si to s tebou nestihl užít.“ Vysvětlil a šibalsky se zaculil.
Jen tak mezi námi, Yuuto pocítil velmi silné nutkání mu ten úsměv z tváře jakýmkoli způsobem odstranit. Nejlépe nějakým tvrdým předmětem.
,,A tak si to teď vynahradím.“ Pokračoval, když se nedočkal žádné odezvy od druhé strany.
,,Vynahraď si co chceš, ale mě z toho vynech!“ odpověděl ledově.
,,Ale to by nebylo ono…“ oponoval čtvrťák a pomaličku se k němu sklonil, aby mohl uskutečnit svůj plánovaný polibek.
A Yuuto okamžitě vycítil hrozbu… Oprávněnou…
Jen co William spojil jejich rty, začal sebou Yuuto házet a dokonce se mu povedlo osvobodit jednu svou ruku, s kterou se mu povedlo ho odstrčit a držet si ho dál od těla.
,,Víš, že tohle je sexuální obtěžování?“ optal se ho Yuuto a pokusil se vyhoupnout do sedu.
,,Přirozeně. Ale neříkal bych tomu obtěžování, spíš jenom pokus o něj. Ani jednou se mi nepovedlo tě políbit na dýl jak deset vteřin.“ Postěžoval si nad svou neschopností.
Gothik se na něj překvapeně podíval. ,,Tys to stopoval?“
Will pokýval hlavičkou jako malé štěně, ještě že nezačal vrtět ocáskem *XD- Dvojmysl*.
,,Seš cvok!“ obvinil ho Yuuto.
,,A to mi říká zakomplexovaný dětsko v černém, které si odmítá pustit někoho k tělu blíž jak na deset metrů?!“ podivil se trochu ostřeji starší chlapec a probodl ho pohledem, který jasně naznačoval: Ty tak někomu něco říkej!
,,Já k tomu mám svoje důvody!“ vyštěkl Yuuto a odstrčil ho větší silou než by do něj byl býval kdy William řekl.
,,Ale?“ čtvrťáka opět začal chytat záchvat agresivity, protože byl naštvaný, že se Yuutovi podařilo ho ze sebe setřást. ,,Tak to bych rád věděl jaký!“
,,Chtít můžeš, viď!“ odsekl podrážděně a zvedl se ze země, tohle nechtěl a nehodlal poslouchat. A taky neměl náladu na další hádku. William se zvedl rovněž, on naopak nechtěl tenhle rozhovor ukončit ani náhodou. Chytil Yuuta kolem pasu a přitáhl si ho k sobě na hruď.
,,To nesneseš, aby se tě někdo byť jen jednou dotknul?!“ optal se tvrdě a zajel mu rukou pod triko, kde mu přejel po žebrech nahoru až k horní části hrudi, kde vzal mezi prsty jednu z jeho bradavek a nešetrně ji stiskl.
Gothik prudce vydechl. Jednou svou rukou chytil tu jeho šmejdící po jeho těle.
,,Přestaň…“ hlesl vyděšeně.
,,Nevím proč bych měl!“ odsekl William a dál ho dráždil. Yuutovi se na tváři objevil ruměnec. Jestli studu nebo kvůli něčemu jinému, to ani sám netušil. Odvrátil hlavu na stranu a skousl si spodní ret.
Ucítil na svém krku jeho rty. Docela se ho začínal děsit. Tak si přál, aby někdo přišel! I kdyby to byl sám Lucifer. Ale William tentokrát nevypadal na to, že by na něj chtěl brát ohledy…
Po tváři mu stekla slza ponížení. Takhle to přece neskončí!
Už ani nevnímal zvuk rozrážejících dveří, a ani to jak ho někdo odtrhává z Williamova sevření a objímá ho kolem ramen, aby ho z pokoje odvedl…

Ták pro chudáka Kiru-chan  a Kikushku ^^

Nakonec tam teda na rozjezd šoupli Příběh žraloka a bylo. Potom následovaly horory prostřídávané filmy z produkce Tima Burtona. Yuuto to zalomil asi po třetím filmu, mohla být tak jedna ráno. Prostě se schoulil do klubíčka na své postely, momentálně okupované Williamem a za necelých pět minut vesele chrněl. Dneska toho měl opravdu dost…
Will to zpozoroval až po skončení pátého filmu, když se ho na něco ptal a nedostal odpověď.
,,Tak končíme!“ oznámil ostatním polohlasem.
Okamžitě se zvedla vlna protestů a argumenty jako: ,,Když se to zrovna začalo rozjíždět!“ a otázky typu: ,,A proč?!“
Okázale ignoroval.
A pokud někdo nechtěl odejít dobrovolně, tak mu velice rád pomohl.
Když byl tedy pokoj už konečně prázdný, mohlo být tak kolem čtvrté ráno. A co si budeme namlouvat, William je lemra líná, už se mu nechtělo vyšlapávat tolik schodů do čtvrtého patra, takže si pěkně lehl vedle Yuuta a přehodil přes oba huňatou deku.
Chvilku se rozmýšlel, než si k sobě opatrně gothika přitáhl a věnoval mu lehký polibek do vlásků na dobrou noc.
Yuuto jen něco spokojeně zamumlal, načež se přitulil blíž k Willovi, ale spal dál.
Při pohledu na mladšího chlapce, jak tam tak bezmocně leží, začaly čtvrťáka přepadat nemravné myšlenky, které se snažil ale okázale ignorovat. Avšak, o něco se nepokusit při téhle příležitosti, by byl ten největší hřích!
 Vstáhl k němu ruku a jemně přejel bříšky prstů křivky jeho obličeje. Byl opravdu krásný. V životě by neřekl, že by se mohl zamilovat do někoho, kdo vyznává goth styl… Dokonce byl ještě před týdnem přesvědčen, že je na dívčí pohlaví.
Ruka už dávno opustila Yuutův obličej a opatrně přejížděla po bledé šíji…
Ale teď to přeci nesměl zkazit. Stáhl ruku zpátky k tělu a ještě chvilku pozoroval klidný spící obličej před sebou, než taky zavřel oči a propadl se do říše snů.

Ráno, když se Yuuto probudil, nestačil se divit! Nejen, že se mu celou noc zdálo, že se ta postel zmenšila, ale ještě si vedle něj v pohodě spí ten perverzní sexista!
Ještě si jednou pro jistotu protřel oči, jestli se mu to opravdu jenom nezdá, nezdálo…
Když se chtěl otočit, aby mohl vstát, málem sletěl na podlahu, protože byl až na krajíčku lůžka a William na něm byl suveréně nalepen.
Jakoby za sebou ještě neměl půl metru místa! Vztekal se Yuuto.
A jak už byl v té ráži, tak mu rovnou jednu ubalil na probuzení.
Will sebou polekaně škubl a vymrštil se do sedu, čímž nechtěně Yuuta doslova shodil z postele, takže nebohý gothik, co už si v tomto ústavě toho opravdu vytrpěl dost, zkončil jak široký tak dlouhý na podlaze.
Will se opřel o okraj a pohlédl dolů na zem.
,,Jsi v pořádku, lásko?“ optal se starostlivě.
,,Ty kreténe, já tě zabiju!“ běsnil Yuuto vzteky a hodil po něm první věc, která mu přišla pod ruku, Will ji ale zachytil dřív než mu stačila přistát na obličeji, a že by to nebylo příjemné o tom svědčila i síla, s níž to gothik hodil.
,,Hned takhle po ránu?“ podivil se Will a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl na nohy, čímž ho ale opět vytočil k nepříčetnosti.
Yuuto se chytil za hlavu, tohle už není možné, jak on toho kluka nesnášel!
,,Jak to, že jsi tu, sakra, spal?!“ vyjel když se trochu uklidnil.
Pokrčil rameny.
,,Měl jsem v plánu se s tebou vyspat.“

1. Předvánoční, pište komentíky ^^

Yuuto ještě chvilku nevěřícně koukal na zavřené dveře.
William žárlil. – Dobře, tohle už věděl dávno, ale že až tak?
Beze slova se utřel a oblékl, když vyšel z koupelen Brian.
,,Tak to asi neplatí ten filmovej marathon, co?“ zeptal se omluvně.
,,Proč by neměl platit? Domluvili jsme se ne? Že William žárlí to je jeho problém.“ Odsekl Yuuto trochu ostřeji než měl v plánu.
,,Fajn, tak teda v sedm.“ Rozloučil se s gothikem, který zrovna otvíral dveře.

,,Jakej filmovej marathon?“ zeptal se Will, když stoupali do pater ubytovny. Byla to první věta, kterou promluvil od doby co vyšel z šaten. Yuuto se ani nenamáhal s navazováním nějakého rozhovoru.
,,U mě v pokoji si budeme pouštět filmy.“
,,Kdo všechno?“ pokusil se udržet normální ton hlasu.
Yuu si toho všiml.
,,Brian, Elli, Mike, všichni z družstva. Můžeš jít taky, jestli chceš…“
Will mlčel.
,,Možná se zastavím.“ Řekl po chvíli.
,,Dobře. A to v těch sprchách…“
,,Já vím.“ Přerušil ho.
,,Ne, nevíš.“
,,Ale ano, vím.“
,,Říkám ti, že – “
Dříve než stačil dokončit jedinou větu, byl umlčen polibkem a následně přiražen na zeď liduprázdné chodby.
Yuuto sykl bolestí, to přiražení nebylo zrovna jedno z těch jemných, spíš naopak, jako by si na tom chtěl William vybít vztek, který měl na Briana.
Jednou rukou ho odstrčil, protože tu druhou kvůli naraženému prsteníku, nemohl moc používat.
Willovi došlo, že to asi krapet přehnal.
,,Promiň.“ Omluvil se rychle, ještě než mu gothik stačil  říct, že je to idiot a ještě mnoho pojmenování, za které by se menusel stydět ani dlaždič, a rty se mu přitiskl na čelo.

Když už byl tedy večer, přesněji 7 hodin, začali se studenti klášterní střední sbíhat k Yuutově pokoji. První tam byl pochopitelně Will, který svého miláčka prostě nemohl nechat bez dozoru byť jen jedinou minutu. Yuuto to bral za vážné omezování osobní svodoby, ale nechal ho, jedna hádka za den mu stačila.
,,Tak čím začneme?“ zeptal se Brian, čímž si od Willa vysloužil vražedný pohled, že se vůbec na Yuuta opovážil promluvit.
,,No nevím, rozmyslete se.“ Odpověděl gothik a vyndal z pod postele baťoh ze kterého vzal 3 pouzdra na DVD.
,,Animáky, filmy, horory.“ Rozdělil je a podal je Mikovi, aby je poslal dál.
,,Co začít Mrtvou nevěstou? Tu už jsem dlouho neviděl.“ Ozval se Elli a ukazoval na notebook.
,,Já bych tam šoupl spíš Nightmare before Christmas.“ Oponoval Brian.
,,Ne, Kung-fu pandu!“
,,Ježišmarja…“ zhrozil se Yuuto, tak tohle bude dlouhý večer…

Věnováno Kiře-chan XD že se konečně dočkala.
Uff, ale že mi to dalo zabrat, vymyslet výplň téhle kapitoly...

Po dvouhodinovém tréninku plném naražených prstů, od míče, se kapitán týmu, tedy Brian, rozhodl, že už toho pro dnešek bylo dost. Všichni včetně Yuuta dřeli jako psi a rozhodně se nešetřili, když se po rozcvičce rozdělili do dvou družstev a hráli proti sobě.
I William musel uznat, že to byla trvdá hra a že jejich budoucí soupeř bude pěkně tvrdý oříšek k rozlousknutí.
Ani Yuuto nevyvázl bez zranění a měl pořádně nateklý prostředník, od toho jak Brianovi sebral míč, když hráli proti sobě.
,,Asi by sis s tím měl zajít k doktorovi.“
Narážka na podobnou existenci jako je William gothika značně vykolejila.
,,To nebude třeba, jenom si to schladím a zítra to bude v pořádku.“ Vymlouval se rychle.
,,Hmm.“ Zabručel kapitán týmu. ,,Ale stejně bych byl klidnější, kdyby sis tam zašel.“
,,Nepovídej, já bych byl klidnější, kdybych tam nechodil.“
,,No je to tvoje věc, nejsem tvůj táta.“ Ušklíbl se Brian.
,,To ne, ale k mé matce máš podezřele blízko…“
Na to se druhý mladík začal smát a zahnal své mužstvo do koupelen v šatnách

,,Yuuto! Prosím tě, umyl bys mi záda?“ optal se ho Brian, když byli s Yuutem ve sprchách sami. Byli poslední.
Koupelny byli spojené, takže každý viděl na každého.
,,Jasně.“ Přitakal gothik, vzal ze stojánku mýdlo a přešel k němu. Musel uznat, že Brian měl docela pěknou postavu, ale pod těmi volnými věcmi, které nosil, se to nedalo poznat. Široká vypracovaná záda, štíhlý pas…
Dlouhými plynulými tahy mu přejížděl po zádech.
,,Dobrý?“
,,Jo.“ Přitakal Brian a když viděl, že se Yuuto odvrací s tím, že půjde dokončit  to co měl rozdělané, zarazil ho. ,,Počkej. Taky tě umeju.“ Málem řekl ,Taky si tě umeju.‘
,,To nebude tře…“ chtěl se vykroutit Yuu, ale než se stihl dostat do přijatelné vzdálenosti, přitáhl si ho Brian k sobě, obtočil jednu svou paži tak, aby gothik nemohl utéct a do druhé ruky si vzal mýdlo.
Jemně mu začal mýdlem přejíždět po křivkách zad.
,,Ale no tak! Nebuď tak vyjukaný!“ zasmál se Brian, aby trochu ulehčil atmosféru, která nyní v koupelně panovala.
,,A ty se mi divíš? Po těch dnech s Williamem?!“
,,No, pravda.“ Zašklebil se Brian.
Ale  úsměv na tváři mu nevydržel dlouho.
Ztuhl okamžitě když se dveře do koupelny rozlétly.
,,Yuuto seš-“ nedořekl Will, stojící ve dveřích.
A gothik by přísahal, že se snad oteplilo, jak z Williama sálal vztek. Nasupeně došel ke dvojci v nevhodné pozici.
Vymanil Yuuta z Brianova sevření a přitáhl si nahého človíčka k sobě. Po Brianovi hodil takovým hnusným pohledem, že by se pod ním i sám Yuuto otřásl.
,,Jdeme!“ rozkázal a táhl bezmocného gothika za sebou.
,,Po – počkej, počkej! Musím to ze sebe smýt!“
,,CO ze sebe musíš smít?!“ vyjel okamžitě Will, když se gorhik začal vzpouzet z jeho sevření.
,,Mýdlo, Williame mýdlo!“
Ten ale místo toho, aby chlapce pustil, blýskl očima pro vykuleném Brianovi a vystrčil Yuuta z koupelny a zavřel za nimi dveře.
Až tam se trochu uvolnil.
Podal gothikovi ručník aniž by se na něho podíval a stručně mu řekl, aby se usušil a že na něj počká za dveřmi.

No, vůbec se mi do toho nechtělo... Ale jelikož mě Arlí v shoutu velmi v klidu upozornila, že už bych měla něco dělat a neválet pořád šunky, tak to tu máte XD
Tahle kapča není nic moc, je taková.... no asi nudnější. Ale i tak přeji příjemné čtení

No, upřímně Yuuto byl rád, že ten mobil neměl u ucha on, protože by dozajista ohluchl. Takový řev ještě od otce neslyšel!
Ale královsky se bavil, když se soustředil na slova upravená elektronickým stroječkem.
William si mobil podržel metr od svého ušního bubínku, jen tak pro jistotu… A vyjeveně na něj třeštil oči.
Yuuto se musel zapřít o stůl za ním, aby se udržel na nohou. Bylo vážně obtížné zadržovat výbuch smíchu, aby jste slyšeli.
Muž v Japonsku zakončil svůj hlasitý proslov ještě hlasitějším: ,,Nepřej si mě, chlapečku!“ a dožadoval se k telefonu zpátky svého syna.
William se nezmohl na slovo a ohromeně vracel mobil jeho majiteli.
,,Tak co, jaký jsem byl?“ optal se ho otec, když se Yuuto ohlásil, že je u telefonu.
,,Hlasitý.“ Odpověděl se smíchem jeho syn. ,,Díky.“
,,Není zač, kdyby něco, volej.“
,,Jasně, ahoj.“

,,Víš, že jste si s otcem podobní?“ zeptal se o chviličku později Will, na něhož tento incident zjevně velmi zapůsobil.
,,No jo,“ přitakal spokojeně gothik a po očku sledoval čtvrťáka a jeho reakce.
,,Nechtěl bych mu teď přijít pod ruku…“ přiznal se a koukal na Yuuta jako nevinné štěně, které si jenom chtělo hrát, ale povedlo se mu provést nějakou hloupost.
,,Fajn, tak když ti to tak pěkně vysvětlil, už bys mě mohl nechat napokoji, ne?“ zadoufal Yuuto… Marně…
,,Fech, ani náhodou!“

Druhý den po škole si Yuuta k Willově velké nelibosti přišel vyzvednout Brian. A šlo se do tělocvičny, kde mě měl probíhat tréning.
Jaké bylo překvapení, když se na tribunách objevil William.
,,Neměli by jsme ho vyhodit? Bude nám okoukávat taktiku…“ ozval se nějaký hnědovlásek, nejspíš druhák, který si ho všiml jako první.
,,HEJ Wille!“ zakřičel na něj Brian a zamával na něj, aby na sebe upoutal pozornost. ,,Tohle je uzavřený tréning!“
William skřivil tvář hněvem.
,,Děláte, jakoby jste v turnaji měli šanci!“ zavrčel.
Toto prohlášení vzbudilo v týmu vlnu nevole a hlasité protesty, někde i hrozby.
Yuuto si jich nevšímal, jemu to bylo u zadní části těla. Vzal si ze zabudované skříně basketballový míč a párkrát s ním bouch o zem, aby oskoušel jestli je dostatečně nafouknutý, byl.
Dodribloval ke koši, udělal ukázkový dvojtakt a míč skončil v koši a spadl zpátky na zem. To zbytek hráčů donutilo, aby začali věnovat pozornost tréningu a ne hádkám.
,,Pěkné, Yuuto.“ Pochválil ho Brian, který celou jeho akci viděl a poplácal ho po rameni, přičemž jeho ruka, zůstala na těle mladíka déle, než by měla.
Gothik si toho taky všiml a ucukl v předstírání, že si jde ještě procvičit dribling.
William se spokojeně zašklebil, tak přece jen…

Tak, trošku zpoždění:

Bez větších obtíží došli až do prvního poschodí ubytoven. Nesmíme ovšem počítat to, že když došli ke hlavnímu vchodu, už bylo zamčeno. Zvonek u dveří zabudovaný nebyl, takže ani nikomu nemohli dát vědět, že by potřebovali dovnitř.
Díky bohu za otevřená okna.
,,Teda, Yuuto, v životě by mě nenapadlo, že umíš takhle šplhat.“ Poznamenal William, když stáli před dřevěnými dveřmi od mladíkova pokoje.
,,A tos mě ještě neviděl hrát basket.“  Pochlubil se gothik a zasunoval klíč do zámku.
,,Nestraš.“ Zašeptal Will a obtočil svoje paže kolem Yuutovy hrudi. Ten se trochu zarazil, neměl rád tyhle čtvrťákova překvapení, a už vůbec ne, když jsou takhle intimní.
,,Williame!“ zavrčel potichu, když jedna z paží opustila své místo a nahmatala lem trika, pod které neslušně zajela. Jakmile však zazněly první známky protestů, dlaň se přestala hýbat a spočinula na obnažené kůži gothika, ke které se stihla dostat.
,,Hmm? Provedl jsem něco?“ zajímal se Will škádlivým hlasem. Zřejmě ho to bavilo.
,,Ty - ruce - dej - ihned - pryč!“ vzekal se a na tvářičkách se mu objevilo trošičku červené. Těžko říct, jestli rozpaky, či vztekem.
,,Proč, nelíbí? To by mě mrzelo…“ zašeptal a otočil klíčem v zámku, který Yuuto předtím pustil. Strčil do nich loktem a vtáhl mladšího hocha dovnitř. Přitom se mu povedlo, aby ruka zůstala tam kde byla.
,,Ech… Co to děláš?!“ okřikl ho Yuuto, když Will zabouchl dveře nohou.
,,Neboj, slibuji, že budu jemný.“ Ujistil ho a začal mu rozepínat knoflíčky na košili.
,,COŽE?!“ vyjel na něj mladší, který se nyní ocital v pěkně zapeklité situaci.
,,Slyšels…“ rty mu přejel po krku, z čehož gothikovi naskočila husí kůže a nakonec se mu přisál k nyní již obnaženému rameni.
Zvedl ruce, aby mohl uvolnit ty Willovy a tak se dostat z jeho objetí. Ovšem jeho pokus byl zmařen skoro okamžitě, když starší vycítil, že se gothik pohnul. Chytil ho za ruce a otočil ho čelem k sobě. Natlačil ho na psací stůl, který stál kousek za nimi, takže pokud chtěl Yuuto předtím vzít roha, tak teď už neměl možnost.
,,To nemyslíš vážně…“ zašeptal nevěřícně gothik.
William se přiblížil rty k jeho uchu:
,,Smrtelně.“ Odpověděl a kousl ho do ušního lalůčku *muhehe, tohle slovo mám ráda! XD lalůček, to je takový… nyaaa ^^*
Yuuto vyjekl leknutím.
,,Potichu, lásko…“ zašeptal ještě a venoval mu na ouško omluvný polibek.
,,Williame, ne…“ vyškubl se mu ze sevření a zapřel se mu o hruď, aby ho alespoň udržel v bezpečné vzdálenosti.
A najednou začal Yuutovi vybrovat mobil v kapse. No skvěle…
,,Miláčku, jestli to okamžitě nezvedneš, tak za sebe neručím.“
Yuuto nejdřív nechápal, co tím myslí, až pak si všiml, že jeho kapsa, tím jak byl menší a ještě poloseděl na stole, dosahovala přesně Williamova rozkroku.
Okamžitě ho od sebe prudce odstrčil, tentokrát se mu to už povedlo, ale spíš to bylo tím, že se tentokrát čtvrťák nechal.
Vyndal mobil z kapsy a zmáčkl zelené tlačítko. Přiložil si přístroj k uchu.
,,Moshimosh…“ ohlásil se.
,,Ahoj.“ Zazněl mužský hlas ve sluchátku.
,,Čau.“
,,Jen tě kontroluju, je všechno v pořádku?“
,,Iee, tou-chan, jak se zbavíš člověka, který ti příšerně leze krkem?!“ zeptal se japonsky, aby mu Will nerozumněl.
,,Aha.“ Přitakal jeho otec jako že rozumí. ,,Půjč mi ho k telefonu, prosím.“
,,Ok,“ podal mobil Williamovi, který na něj zpočátku koukal jako by ho viděl poprvé v životě. ,,To je pro tebe.“ Oznámil mu Yuuto, nyní v lepší náladě, protože si dokázal představit, co bude následovat.
Čtvrťák zvedl nechpavě obočí. ,,Pro mě?“
Yuuto se roztomile usmál, což Williama z části donutilo vzít si telefon k uchu.
A pak to začlo…

Tááák, trošku kratší, no dobře hodně krátké, ale docela důležité.
Už tu bylo pár narážek, ale Darky si pokoj nedá!

,,Nepřeháníš to už trochu?“ ohradil se Yuuto, když na temeni hlavy ucítil Willovi rty.
,,Ne.“ Oponoval vesele a dodal: ,,Kdyby to bylo jen na mě zašel bych klidně ještě dál.“
,,To je mi jasné, ty zvrhlíku.“ Odsekl Yuuto a teď už teplými dlaněmi se zapřel o Willovu hruď a odtáhl se od něj. ,,A pust už!“
Willovy paže však zůstávaly pevně semknuty kolem gothikova pasu a rozhodně ho nehodlaly pustit zadarmo.
,,Nechce se mi. Ale možná, že když mě nějak uplatíš…“
Yuuto se ušklíbl.
,,Dobře, nenakopnu tě, pokud mě okamžitě pustíš.“
,,Šlechetné.“ Uznal William. ,,Ale myslel jsem spíš něco jako…“ úmyslně nedokončil větu a sklonil se k chlapci, který byl v šikovné vzdálenosti, takže stačilo jen trošku zklonit hlavu, aby spojil jejich rty. ,,…Tohle.“ Řekl, když tak učinil. Bylo to tak rychle provedené, že Yuuto nestihl ani odvrátit hlavu nastranu nebo ucuknout.
,,Fajn,“ řekl trochu nabroušeně, když se od něj druhý odlepil. ,,Tak zaplaceno v naturáliích už jsi dostal, tak mě pusť.“
,,No počkej, tohle byla jenom ukázka! JAU!“ zavřeštěl, když gothik dostál svému slibu a uštědřil mu kopanec do slabin. Zároveň se už odcitl na svobodě a odstoupil od svíjejícího se těla do uctivé vzdálenosti. Sice to znamenalo, že na kůži opět ucítil chladný noční vzduch, ale tuto oběť byl ochoten podstoupit.
,,To bylo hnusný!“ zavrčel William ublíženě.
,,Nestěžuj si, já tě varoval, víme?“
,,Víme, ale stejně to bylo hnusný.“
Pomaličku se opět vydali k bráně kláštera. Ale čím blíž byli, tím víc začínal být starší mladík mrzutější.
,,Nechápu proč tě to tak štve. Je to pitomej zápas.“
,,Hm, to je fuk, ale budeš tam sám s Brianem, to mi vadí.“
,,Ježiši! Je to Brian, ten není ty, takže se hoď do klidu.“
William na to ale nic neřekl.
On věděl něco, co Yuutovi pořád unikalo…
On věděl…
…Pravdu…

Táák, že jsem si ale dala na čas co?
Věnováno Starvi, protože... no však ona ví XDD

Yuuto se pomalu otočil. Proč mu tenhle kluk prostě nemůže dát pokoj? Dneska už toho bylo opravdu moc…
,,Tebe se nikdo neptal, pokud vím.“ Odsekl ledově gothik a propichoval nově příchozího stejným pohledem jako si dotyčný prohlížel partu přiožralých mladíků. ,,A zůstaň kde jsi!“ varoval ho, když si všiml, že chce jít směrem k němu.
,,Yuuto, poslouchej, já -“
Yuuto se místo toho ale otočil zpátky čelem k leaderovi skupinky.
,,Tak fajn,“ řekl vyzývavě. ,,Kam půjdeme?“
*Arlen: ,,Co?!“ O_o ,,To snad nemyslí vážně!“
Glorillian: ,,No on ne, ale Darky jo.“
Darky: ,,Hahaha…“ má na tričku odznak s nápisem psycho.
Natali: ,,Pane bože, s čim já se to bavim?!“*
,,Kamkoli jen budeš chtít.“ Uklonil se rádoby galantně a alkoholem posilněný mladík.
Než se ale Yuuto zmohl na odpověď, zezadu ho popadl pár rukou, které ho začaly táhnout směrem ke škole.
,,Williame, sundej ze mě ty pracky a hned!“ zaječel gothik a svoje zápěstí otočil proti mladíkovu palci, čímž se mu také vykroutil ze sevření. Ale volnost si užíval jen velmi krátkou dobu než ho Will opět popadl – tentokrát za loket. Avšak místo toho, aby zahnul ke školní bráně šel dál rovně po chodníku.
Yuuto se zkusil ještě jednou vysmeknout, avšak stisk staršího chlapce byl dost silný na to, aby o hlavu menšího mladíka udržel.
,,Williame-!“
,,Buď zticha, prosím.“ Zarazil ho.
A Yuuto, i když by většinou udělal přesný opak, tentokrát zůstal potichu po celou cestu, co šli. I když nevěděl vlastně kam, neptal se. Něco v hlase staršího ho donutilo být ticho.
Promluvil, až když se William zastavil na okraji stromového sadu.
Byl odsud nádherný výhled na noční Londýn. Temno, jen stěny budov a ulice osvětlovali maličké lampičky, které vrhali ponuré světlo na chodníky kolem.
,,Já nechápu…“ nestačil ani dokončit větu, když ho starší přerušil.
,,Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se choval.“ Řekl pomalu. ,,Je mi líto, že jsem tě zranil. To jsem nechtěl…“
,,Aha.“ Odsekl suše gothik.
Will na něj zmateně pohlédl, čekal že si ho alespoň trošku udobří, vůbec nepočítal s opačnou reakcí!
,,A ode mě čekáš co?“ zeptal se narovinu a zvedl obočí. ,,Že kvůli tomu, že ses mi omluvil, budu dělat jako že nic? Nebo zruším účast na tom turnaji? Haha, nebuď směšný.“
Čtvrťák lehce zčervenal vztekem, jak se mu krev nahrnula do hlavy. ,,No, doufal jsem aspoň v tu první možnost, přiznávám.“ Uznal Will. ,,Proč jsi mi neřekl, že tě zverboval Brian?!“ vybuchl zcela bez souvislosti. Gothik pokrčil rameny a shlédl dolů na noční město. ,,Za prvé: Neptal ses. Za druhé: Nevím proč bych se ti měl svěřivat. A za  třetí: Je to jen pitomá hra, nechápu, proč jsi kvůli tomu hned tak vyjel.“
Will chvilku nic neříkal. Pak Yuuta vzal za ruku a dotáhl ho k nejbližšímu zdoji světla.
,,Naštvalo mě to, chápeš?“ vysvětlil.
,,Ne.“ Přiznal. ,,A co to zase děláš?!“ vyjekl, když ucítil jak mu ze zadu vytahuje tričko.
,,Chci se na to podívat.“ Vysvětlil Will a otočil si k sobě Yuuta zády.
,,Nic tam není.“ Odporoval gothik a jal se tričko zase stahovat dolů, byla totiž docela zima, a on neměl nic jiného na sobě, ani mikinu si nevzal. Zpočátku mu to nevadilo, protože byl rozpálený doběla vzekem, ale teď už byla opravdu kosa!
,,Bude to jenom chvilka.“ Slíbil Will, protože mu to docvaklo, jemu samotnému to nepřiško, měl bundu. Pohlédl na fialovící místečko na horní části zad. Jemně po něm přejel prsty a  když se nedočal žádného náznaku odporu, rozhodl se udělat něco jiného.
Yuuto zatím netrpělivě čekal, na pažích mu už naskočila husí kůže.
,,Nechceš si to vyfo…“ zarazil se, když na pohmožděné kůži ucítil rty toho druhého. Nevěřícně vyvalil oči, no to snad!
Cukl sebou a vztekle se otočil. Jenže než stačil nějak zareagovat, ať slovně nebo fyzicky, Will si ho k sobě přitáhl blíž a donutil tak gothika, aby se opřel o jeho hruď. Potom přes něj ovinul rozeplou bundu, kterou měl stále na sobě a zachumlal ho do ní.
,,Jsi jak kus ledu.“ Konstatoval pak spokojeně, tahle blízkost mu vyhovovala.
,,Zato můžeš ty!“ vztekal se Yuuto, ale teplo sálající z Williamova těla ho donnutilo zůstat na místě.
,,Vím, však to taky napravuju, ne?“ zeptal se se smíchem.
Yuuto neodpověděl, ale přitiskl se blíže ke zdroji tepla. – A Williamovi tohle gesto přišlo docela výmluvné. Sklonil se k němu a daroval mu polibek do vlásků.
Náhodný kolemjdoucí by řekl, že to jsou milenci, ale oni  nebyli…
…Nebo ano?

Táááák, jsem zpátky! Já jsem sice nikam neodešla, ale naposledy jsem koukám přispívala minulou sobotu! O__O
No je toto možné?! Ta Darky na vás normálně prdí!

Londýn už objímala všudypřítomná tma, když chlapec v černém vyšel z brány školy. Bylo už docela chladno a gothik měl na sobě triko s krátkým rukávem, ale bylo mu to jedno. Noční Londýn ho svým způsobem uklidňoval. Už se tu nepotulovalo tolik obyvatelstva jako ve dne, sem tam někoho minul, ale záměrně se vyhýbal hlavní třídě, aby nepotkal víc lidí než bylo nutné. Lampy vrhaly na ulici před ním ponuré světlo a různá temná zákoutí zcela jistě skrývala nejednoho pobudu, či bezdomovce.
Ale on měl chuť ryskovat! Měl vztek a potřeboval si ho vybýt!
Sebevědomě se vydal po chodníku směrem k obrovské budově, kterou z dálky viděl.
Náhle se uličkou ozval veselý řev rozjařený smích partičky chlapců, kteří vyšli z poza rohu. Pár se jich trochu motalo a zřejmě měl každý svou míru již dávno vypitou. Tomu by se Yuuto možná i podivil, kdyby nebyl naštvaný, bylo totiž teprve osm. V Anglii se zřejmě pije dříve, než v jeho domovině.
Jakmile si ho parta přiožralých stačila všimnou, okamžitě ztlumila volume na minimum a začali si na vzájem něco šeptat. O okamžik později skupinkou projel škodolibý smích. Mohlo jich být tak pět, možná šest a asi tak ve Williamově věku. Když si to Yuuto uvědomil zase to v něm začalo vřít.
Nicméně, obě proti sobě jdoucí strany nevyhnutelně zkracovaly vzdálenos mezi sebou. Yuutovi bylo jasné, že ho nenechají jen tak projít, protože se parta chlapců úmyslně roztáhla po celém chodníku. A jemu to nevadilo, on taky nehodlal uhnout a vyvolat konflikt, to mu rozhodně nebylo cizí.
Když byli od sebe asi jen pouhý metr, všichni se zastavili.
*Arlen: ,,Darky, ty z toho děláš vestern!“
Darky: ,,No yo! Stane se!“*
,,Uhni.“ Vyzval ho jeden z nich. Zbytek se poslušně rozesmál a šklebil se.
,,Nechápu, proč bych měl.“ Sjel ho Yuuto ledovým pohledem.
,,Nooo, třeba proto, že ty jsi jeden a nás je šest.“ Zašklebil se druhý a na tváři se mu objevil zlá úsměv.
,,Kvůli tomu si rozhodně vrásky nedělám.“ Odsekl vztekle gothik. No a co, že byli všichni o hlavu větší než on?!
,,Tak to bys měl začít!“ ozval se další zřejmě nejagresivnější z celé party a vztekle se po něm ohnal pěstí. Yuuto ale ani nemusel uhýbat, vzhedem k podnapilosti dotyčného se netrefil a pěst prošla kolem jeho pravého ramene.
Gothik vyndal ruce z kapes, čas na trochu karate…
Chytil agresivního teenagera za zápěstí, které bylo stále u něj, a zabral. Pak když viděl, že už nemůže zabránit tomu, aby udržel rovnováhu, podrazil mu ashibaraiem *podmetem* nohy a chlapec skončil na zadku na studené zemi.
Vyjeveně se na něj podíval, jak si může tenhle skrček dovolit takhle ho zesměšnit.
,,A hele, ono se to umí prát!“ promluvil zase ten první a pomalu obešel svého kumpána valejícího se na zemi, aby si mohl Yuuta zblízka prohlédnout.
Oči mu zajiskřili, jak mu pohlédl do obličeje.
Tohle pískle, vůbec nevypadalo špatně.
Yuuto si toho taky všiml a zamračil se.
Ti Angličani jsou neuvěřitelně nadržení!
Tušil na co asi devatenáctiletý teenager myslí.
,,Nechceš jít s námi?“ zeptal se pak a prsty zvedl gothikovi bradu.
Yuuto jen zvedl ruku a s rozmachem ze sebe jeho ruku sundal. Otevřel pusu, aby už už řekl něco co by si tenhle ožralej nadrženej imbecil jen tak za rámeček nedal, když v tom…
,,Tak na to urychleně zapomeň!“ ozval se za nimi doslova nasraný hlas, který nebezpečností neměl daleko k masové vraždě.
Yuutovi okamžitě vylétl tep do závratných výšek…

Ták za tuhle kapitolku můžete děkovat Kikushce, bez které by jisto jistě nebyla!
XDD

Ten se zasekl uprostřed nádechu a civěl na Briana, jako na toho největšího podrazáka na světě.
,,Cos to říkal?“ optal se ho ledově. Těžko špatně rozumněl, ale chtěl aby mu to zopakoval.
,,Yuuto je se mnou v týmu.“ Řekl bez obalu Brian.
,,To těžko.“ Odtušil chladně William.
Gothik na to nic neříkal, věděl že se to jednou provalí, možná bylo dobře, že to je právě teď. Ani si neuvědomil, že William už nesedí nýbrž stojí a že má pravačku zatnutou v pěst…
Co se stalo, si uvědomil teprve, když Brian zakopl pod dobře mířeným pravým hákem a vrazil do lavice za tou, na níž seděl Yuuto.
,,Williame!“ zařval gothik a pokusil se Willa zastavit, když viděl že obchází stůl, aby Brianovi ještě přidal. Nutno podotknout, že nikdo v jídelní místnosti už nejedl a zraky všech se upíraly na trojci před nimi. Někteří byli dokonce tak zaujati začínající rvačkou, že opustili svá původní místa a přesunuli se blíže ke středu dění, jiní vstali, aby měli lepší výhled. A jen tak mezi námi, Yuuto se do toho taky motat neměl. William byl totiž nasraný jak už dlouho ne a tak není divu, že když mu gothik znepřístupnil cestu k Brianovi, který se zrovna sbíral ze země, tak se po něm taky ohnal a tvrdě ho odstčil.
Yuuto sletěl nazem a narazil zády o tvrdou lavici. Vyrazil si dech.
Konečně někoho z davu napadlo, že by to měl utnout než se stane něco vážnějšího než doposud.
Chlapec s nakrátko ostříhanými vlasy uvěznil Willa v sevření, které mu znemožňovalo se pohnout, ale bylo jasné, že ho ten klučina moc dlouho neudrží. A jak to tak bývá nastala řetězová reakce. Druhý chlapec, zřejmě kamarád prvního mu s Willem pomohl a společně ho donutili odsunout se do uctivé vzdálenosti.
I Yuutovi někdo pomohl na nohy a posadil ho nahoru na lavici. Gothik se zarazil, jakmile mu studené prsty začaly vytahovat triko, aby se dotyčný mohl podívat na jeho záda. Yuuto sebou nepřiměřeně trhl a hodlal se otočit.
,,Klid to jsem jen já.“ Uklidnil ho známý hlas. ,,Jenom se na to podívám, dopadl jsi na roh tý zatracený lavice…“ dlaní jemně putoval po bledé kůži na zádech až k narudlému místečku, které se v budoucnu nejspíš rychle zbarví do fialova.
,,Budeš tam mít nejspíš modřinu.“ Oznámil po chvilce zkoumání.
,,Neměl by ses starat radši o sebe?“
,,Cože? Jo tohle…“ rukou si přejel po čelisti. ,,To bude taky dobrý…“
Oba si najednou uvědomili hluk v místnosti a otočili se za zdrojem.
,,Koukejte mě pustit!“ rozčiloval se William, který teď ležel naplácnutý na jednom ze stolů jídelny. Ruku měl bolestně zkroucenou za zády a ještě k tomu ho pro jistotu jistilo další čtyři kluci.
,,Promiň.“ Omluvil se Brian. ,,Nečekal jsem, že takhle vyletí. Věděl jsem že bude naštvaný, ale myslel jsem, že pak to vezme sportovně. Většinou to tak dělá.“
,,Hmm, asi jsme to trochu přestřelili. Ale jednou se uklidnit musí.“ Yuuto teď neměl zrovna náladu se tu nějak sálodlouho vybavovat. Ne když byl on středem zájmu. Obklopila je totiž skupinka dalších studentů.
,,Jste v pohodě?“
,,Co se stalo?“
,,Nechcete na ošetřovnu nebo tak něco?“
Yuuto se beze slova zvedl a opustil Briana i místnost plnou čumilů… Potřeboval někam pryč…

Táák Darky se opět činila! No, tedy myslela jsem že to nedopíšu...
Tenhle dílek se mi moc nelíbí je sám o sobě takový divný, ale je pro náš příběh docela důležitý, tedy alespoň ta pasáž kde se Brian baví se spolužáky...
tak si to užijte!
^_____^

Po Willovu vyšetření – které jen tak mezi námi, netrvalo déle jak pět minut – doktor dospěl k názoru, že má jen mírně zrudlé krční oblouky, což zřejmě vyvolalo horečku. Dal mu i nějaké léky, které se ale William zařekl nebrat, i kdyby kvůli tomu měl vzniknout sám streptokok.
Yuuto mezitím doryl na bílý lak znak Alchemic gothic.
,,Hotovo?“ zeptal se když viděl, jak k němu jde nakrknutý Will, který se ani nenamáhal mu odpovědět, čapl ho za rukáv a táhl ho z místnosti pryč.
,,Kam to jdeme?!“ zeptal se Yuuto, když sešli z obvyklé trasy, která vedla k ubytovnám.
,,Na večeři.“ Odpověděl stroze Will.
,,Och? Pán se naštval…“ zabrblal si pod vousy Yuuto a propaloval Williamova záda ledovým pohledem.
Ten se v tu ránu otočil, přimáčkl překvapeného gothika na stěnu, ke které to měl nejblíže a naklonil se k němu.
Au…
Určitě bude mít na zádech modřinu!
Will zatím využil jeho chvilkové nepozornosti a vlepil mu rychlý polibek, nedbaje na Yuutovy rozhořčené nadávky na jeho adresu.

To vše pobaveně sledovala skupinka čtvrťáků, stojících kousek za nimi.
,,No nevím, nevím, Briane, asi by ses měl začít víc snažit.“ Upozornil ho jeden, který stál nejblíže scénce.
,,Jen klid, mám to dobře promyšlené.“ Ujistil přítele Brian. ,,William tohle nevyhraje.“ Pohledem utkvěl na vzteky rudém gothikovi.

Yuuto mezitím dále pěnil vzteky, zato Willovi se nálada výrazně zlepšila.
,,Ty parchante, jestli to od tebe chytím, tak si mě nepřej!“ varoval ho Yuuto a bolestivě ho dloubl loktem do žeber. Will ho totiž objímal kolem pasu a nehodlal se jen tak pustit.
,,Alespoň budeme tu bolest sdílet spolu, možná i v jedné posteli, jako Romeo a Julie.“ Fantazíroval starší z nich.
,,Uch, nech si zajít chuť.“ Prohlásil znechuceně Yuuto. Potom chvilku přemýšlel a řekl: ,,A kdo by měl být jako Romeo a kdo Julie?“
William se na něj ohromeně podíval a pak chytl záchvat smíchu.
,,Ty jsi neuvěřitelný!“ oznámil mu a utíral si oči, které byly vlhké od smíchu.
,,Nesvaluj to na mě! Já tu o Romeovi a Julii nezačal!“ bránil se Yuuto, ale maličko mu zacukaly koutky, což zkazilo dojem že to myslí smrtelně vážně. ,,Ale to, že tě zabiju jestli budu nemocný myslím smrtelně vážně!“
,,Prosím tě! Někde jsem četl, že Japonci mají velmi odolný obraný systém.“
,,Tak o tom nic nevím. Proboha, můžeš se na mě přestat věšet?! Vypadá to blbě,  už mě z tebe bolí záda!“
,,Jak můžeš být takový necita?“ ozval se dotčeně William. ,,Já jsem nemocný!“
,,Tak se podle toho začni chovat, ty simulante!“
,,Vždyť jsem měl horečku!“ bránil se čtvrťák.
,,To je jedno, stejně jsi simulant!“
Tak takovýto podobný rozhovor jim vydržel až do jídelny, kde si vzali něco k jídlu, přičemž Will přísně dohlížel na stravování gothika a toho to nehorázně štvalo.
,,Čau lidi.“ Pozdravil je kdosi třetí. Yuuto s Williamem se otočili.
,,Čau Briane.“ Pozdravili současně.
,,Hele, Romeo, neber mi slova z pusy!“ vynadal mu na oko dotčeně Yuuto. Will se zase začal smát. Brian se mezitím otočil na Yuuta.
,,Zítra ve tři je ten tréning.“ Mrkl na něj.
Smích náhle stichl, oba se podívali na Willa…

Tak zlatíčka, stihla jsem to přes víkend! XD
Darky se činila!
A v průběhu týdne přibyde Osudový soud, dostala jsem stížnost, že na něj házím prudký bobek, takže se to budu snažit dohnat.
Užijete si to:

,,Věř mi v porovnání s ním jsem já cudný mnich!“ přesvědčoval Will gothika, který se to nekompromisně mířil ke dveřím s nápisem ,Ošetřovna‘.
,,Chceš mi tvrdit, že existuje ještě někdo horší než ty? Tak tomu nevěřím!“ Yuuto si docela užíval paniku ve Williamově hlasu a rozhodl se mu to neusnadnit. ,,Ale alespoň si tam nechá tebe a ne mě.“
Natáhl ruku a sáhl na kliku.
,,Né! Yuuto! Při všem co je ti svaté! Nedělej to!“ slyšel za sebou ještě Willův skoro hysterický hlas a nepokrytě si to užíval.
Vzal za kliku a otevřel.
Místnost byla docela prostorná a velmi dobře zařízená. Po obou stranách stály postele oddělené od sebe závěsy, které byly nyní roztažené, protože na ošetřovně očividně nikdo nebyl.
Will za ním opatrně nakoukl dovnitř a okamžitě si oddechl.
,,Vidíš? Není tu! Tak jdeme pryč!“ využil čtvrťák rychle příležitosti, čapl Yuuta za zápěstí a táhl ho z místnosti pryč. Co kdyby se tu ten chlap ještě objevil?!
,,Kdo by tu neměl být?“ ozval se z poza rohu za nimi na chodbě nezmámí hlas. Williamovi jako na povel naskočila husí kůže. Tohle bylo jako na potvoru!
,,Už jsme na odchodu.“ Oznámil mu William, prosmýkl se kolem doktora a táhla za sebou nebohého Yuuta – toho pohled na doktora docela zarazil, čekal tak čtyřicetiletého chlápka s brýlemi a nejméně čtyřmi dioptriemi.
Tento ústav ho začínal pomalu vyvádět z omylu.
Před ním stál nejvíc tak pětadvacetiletý mladík s delšími vlasy staženými v culíku. Vcelku pěkný muž.
Doktor si Yuuta taky prohlížel s neskrývaným zájmem. A aby mu Will Yuuta neodtáhl pryč, tak čtvrťáka čapl za triko a donuti ho jít zpátky do místnosti. Poté za nimi zabouchl dveře.
Přistoupil k Yuutovi jemné ho vzal za bradu a obličej mu nastavil tak, aby mu viděl do očí.
,,Copak vás trápí?“ zeptal se ho.
Gothik byl doslova paralizovaný jeho pohledem. Nebyl schopen se pohnout natož promluvit.
Díky bohu za přítomnost třetí osoby, která bezprostředně rychle zasáhla. William přece nemohl dopustit, aby někdo sahal na jeho Yuuta! To hraničilo se sebevraždou!
,,Nejsme tu kvůli němu!“ řekl ledově a přitáhl si gothika k sobě, aby tak dal jasně na jevo, že jediný nárok má tady on a nikdo jiný.
,,Och ano, William, že?“optal se doktor neméně příjemně, i když se mu vůbec nelíbilo že předmět jeho zájmu je teď o metr dál a mezi nimi stojí nakrknutý prematurant.
,,Hmm.“ Zahučel Will a následoval doktora do zadní části místnosti, kde měl pracovní stůl.
,,Tak co tě trápí?“ zeptal se ho doktor, ale že by mu věnoval pozornost, to se říct nedalo. Stále pokukoval po našem malém gothikovi, který stál opodál a zkoumal strukturu železné opěrné tyče.
,,Vy.“ Odpověděl jednoduše Will.
Doktor k němu konečně stočil pohled.
,,Měl horečku.“ Podotkl Yuuto, který se ani na jednoho z nich nepodíval a dál zkoumal tyč a nenápadně do ní nehtem něco ryl, lak totiž nebyl příliš kvalitní.
,,Nevypadá že by jí měl.“ Podotknul doktor a probodl Willa pohledem naznačujícím, že to je jen usmrkaný simulant, který se chce vyhnout zkouškám.
,,Má v sobě prášek.“ Ozval se Yuuto zase. ,,Ale jestli to na nic vážnějšího nevypadá, tak půjdeme.“
,,Ale ne,“ zarazil ho doktor. ,,Podívám se na něj…“

Táák broučci! Těšte se na další díl!

Až teď si všimnul, že je něco v nepořádku. Will vypadal… No, nevypadal zdravě.
,,Asi jsem usnul… Co?“
,,Vypadá to tak.“ Přisvědčil gothik. Zvedl se od postele a přešel v kufru.
,,Kam jdeš…?“ zeptal se Will, ale nějak neměl ani sílu otočit hlavu, aby se podíval.
Yuuto mezitím z postraní kapsy kufru vyndal prášky. Chvilku študoval informace na krabičce a nakonec jeden vyloupl z platíčka. Ještě vzal ze stolku hrníček se symbolem alchemik gothic a natočil do něj vodu na zapití.
Vůbec se mu nelíbilo, že tu dělá zdravotní sestřičku, ale co mu zbývalo, že…
Došel ke své posteli, kde se ten parazit vyskytoval.
,,Na.“ Podal mu prášek s vodou.
,,Co je… to?“ zeptal se čtvrťák a pokusil se vyškrábat do sedu, což se mu po dvou pokusech povedlo.
,,Kianid.“ Odpověděl sarkasticky Yuuto.
Williamovi po tváři přelétl úsměv.
Převzal si od Gothika podivný hrníček s lebkou která měla na čele vyryté áčko a zapil prášek.

,,Už je mi líp.“ Prohlásil po půl hodině Will.
Yuuto pohlédl na hodinky.
,,Fajn, tak se zvedej.“
,,Cože?“ podivil se Will a vykulil svoje kukadla.
,,Tady ležet nebudeš, jdeme na ošetřovnu.“
Williamovi spadla čelit. ,,Tam ne!“ řekl rychle. ,,To radši zdechnu, než abych tam vkročil!“ chvilku přestal mluvit aby nabral dech. ,,Nějak se mi přitížilo, nemohl bych se uzdravovat tady s tebou? Nejlíp…“ pohlédl vedle sebe na postel. ,,Hned?“
,,Uhodls, nemoh‘.“ Schladil ho okamžitě gothik a probodl ho vražedným pohledem.
William ale zatvrzele odmítal vstát.
,,Koukej vstávat, ty simulatnte! Nebo tě odsud vyštípu!“
,,Ty jsi tak bezcitný! Jak můžeš být tak bezcitný?! To tě matka nenaučila být milý?!“ vztekal se Will jak malý parchant.
,,Nestihla to.“ Odpověděl chladně. ,,Zemřela před devíti lety.“
Do Williama jako by uhodilo. Jak to slyšel, nejradši by si ukousl jazyk! Je takovej kretén!
Nastala chvilka ticha, při níž se starší z nich proklínal.
,,Promiň.“ Hlesl potom.
Yuuto na to nic neřekl, přešel ke dveřím. Vzal za kliku a otevřel je, čímž dal Willovi jasně najevo, že už tu nemá co dělat, a že má okamžitě vysmahnout.
William to chápal. Nejradši by si sám nafackoval. Vstal tedy a vyšel ze dveří. Trochu se mu sice motala hlava, ale rozhodl se nedat nic najevo.
Jaké bylo tedy jeho překvapení, když uviděl, že Yuuto vyšel za ním a zamkl svůj pokoj. Nechápavě na něj pohlédl.
,,Jdeme na tu ošetřovnu.“ Oznámil mu nekompromisně. Čtvrťák jen polkl.
,,Možná… Možná by jsme tam neměli chodit.“ Pokusil se ho odradit Will, když už byli v půli cesty.
,,Proč? Bojíš se injekcí, nebo co?!“ zeptal se Yuuto, i když ho odpověď ve skutečnosti vůbec nezajímala.
,,Ne ale straší tam sexistický strašidlo.“
,,Nějaký tvůj příbuzný?“ rýpl si nakonec gothik jako takové malé odškodnění, za zmínku o jeho matce.

Tááák, tu to máte, dámy!
Užijte si to, možná se to bude vyvýjet trochu jinak, než jste si to představovaly...

Chvilku se rozmýšlel, co má udělat, jestli by ho neměl vzbudit a nebo ho radši nechat spát…
Nakonec ale vzal jen do ruky deku a opatrně ho přikryl.
Po špičkách přešel celý pokoj a ještě tišeji otevřel dveře a poté je zavřel.
Bylo něco po čtvrté hodině a on se rozhodl, že půjde ven. A vzhledem k tomu, že Will si spokojeně chrupkal v jeho posteli, měl jistotu, že ho tu nikdo nebude prudit. Vyšel branou ze školního areálu a sadem to vzal k srdci města. V Londýně ještě nebyl a chtěl si ho prohlédnout, aspoň bude mít o čem vyprávět Miu.
Když vyšel z poza zeleného porostu, naskytl se mu pohled na zmateně pobíhající lidičky, kteří balili stánky s občerstvením i atrakce už zvolna vymizeli.
Prošel tedy celé slavnosti ještě jednou. Tentokrát tu ale panovala zmatená, unavená a hlavně spěšná nálada. Obchodníci počítali své výdělky, které určitě nebyly malé.
,,Mladý muži!“ ozval se za ním někdo.
To volali na něj? Pomalu se otočil a uviděl onoho zmrzlináře z dopoledne, jak k němu jede s vozíkem.
,,Ano?“ otázal se zdvořile, což bylo nanejvíš neobvyklé.
Mužík k němu natáhl ruku s kornoutkem zmrzliny.
Yuuto na ní nechápavě hleděl.
,,Zbyla.“ Vysvětlil stařík a tvář se mu roztáhla bezzubým úsměvem. ,,A byla by škoda ji vyhodit, nemyslíte? Tak šup šup! Ať už je ve vás!“
,,Och…“ Konečně se vzpamatoval z počátečního šoku a začal hledat po kapsách drobné.
,,Ale to nech!“ úsměv na staříkově tváři se ještě víc roztáhl, pokud to tedy bylo možné.
A než se gothik nadál, byl tentam. Takhle aktivního staříka nemají snad ani v Japonsku! Taková rychlost!
Pohledem sklouzl na kopeček zmrzliny, který už začínal pomalinku tát. Co on s tím teďka? Zmrzlinu nejedl. Ale zase jí nechtěl vyhodit.
Tak tam tak stál a dumal. Pohled stále upíral na zmrzlinu a ta jako by pod jeho pohledem roztávala ještě rychleji.
Nakonec si povzdechl a začal polorozteklou vanilkovou zmrzlinu olizovat. Vlastně nebyla tak špatná, jak myslel.
Ani si nějak nevšiml, že k němu ze zadu někdo míří.
,,Ahoj!“ pozdravil ho dotyčný, přitiskl se k jeho zádům svou hrudí a naklonil si k ústům kornoutek se zmrzlinou, který následně olízl.
,,Panebože Briane! Víš jak si mě vylekal?! Myslel jsem že to je William!“ vynadal mu Yuuto napůl vytočeně, napůl s úlevou. Kdo by neznal danou situaci, myslel by si, že jsou milenci v objetí.
,,Co tu vůbec děláš? Slavnosti skončily už před hodinou.“ Zeptal se a odtáhl se od něj.
,,Hledám tě.“ Vysvětlil Brian. ,,Totiž, trochu změna v té soutěži, bude se hrát streetball.“
,,To je fuk, vždyť je to skoro to samý… Navíc jsi mi to mohl říct až zítra.“
,,Pravda, ale chtěl jsem na chvilku zmizet od spolužáků. Pořád se mě snaží dát dohromady s nějakou slepicí ze školy v sousedství. Hrůza!“ ošil se a zkřivil tvář.
,,Budeš se divit, ale vím, jak ti je…“
Nad oběma se jako na povel objevil depresivní temný mrak.

Když se po třech hodinách zase vrátili zpátky na ubytovny, byl Yuuto v mnohem lepší náladě než když odcházel. Brian byl jako psycholog výborný, měl by se tím živit. A zároveň byli oba dva skoro ve stejné situaci, takže si docela notovali.
Aniž by si to Yuuto nějak uvědomoval, začínal mít Briana vážně rád. Došli až k ubytovně kde sídlili prváci, a tam se taky rozloučili.
Yuuto pak chvilku civěl na dveře, než vzal za kliku a potichoučku otevřel. Když viděl postavu ležící na posteli, všiml si, že změnila polohu. Will se nespokojil jen s půlkou postele ale zabral si jí celou!
No výborně! A kde teď mám spát já?!
Nadával v duchu, když zavíral. Po špičkách se přiblížil k posteli. Will byl obličejem k němu, ale Yuuto si nevšiml, že má ruměnec na tvářích. Zatřásl mu s ramenem.
,,Williame vstávej, já kvůli tobě nebudu spát na zemi!“ prohlásil, když se mu to už na potřetí nepovedlo. Čtvrťák sebou nepatrně škubl a otevřel oči zastřené horečkou.
,,Yu-Yuuto…?“

Tak vzhledem k tomu, že mi na Samuraie slušně řečeno prdíte,tak jsem vám napsala SoP *to jsem hodná co?*
XDDD

Plesk…
,,Málem mě trefil šlak, ty idiote!“ křičel Yuuto na svého nechtěného společníka. William si teď třel rudý obtisk na tváři. Yuuto se nezdal, ale ránu měl pořádnou… Tohle bylo už po druhé co od něj dostal facku. A on si myslel, že facky se už nedávají dobrých třicet let, v Yuutově případě to byl ale interval dvou dnů.
,,Nemůžu za to, že se mi líbíš!“
Yuuto popadl polštář, co ležel za ním, napřáhl ruku a mrštil ho po Williamovi. Sice věděl, že tím nemůže napáchat žádnou fyzickou škodu, ale aspoň si částečně ulevil od vzteku.
,,Tak koukej schladnout!“ okřikl ho gothik.
Jako na zavolanou se ozval zvuk oznamující zprávu na notebooku.
Will se zaškaredil.
,,Tak co ti píše ten tvůj Kai?!“ vyprskl nenávistně.
,,Není to žádnej můj Kai, a zklidni hormon, frajere, myslím, že do mých rozhovorů ti sakra nic není!“ běsnil Yuuto a natáhl se po přístroji ležícím na stole.
Náhle se mu pohled rozjasnil, to nebyl Kai, kdo mu psal. To byla Miu!

Miu 6.4.09 12:43
Čau Yuu-kun
Yuuto 6.4. 12:44
Ahoj Miu

Na chvíli zvedl oči od monitoru, aby zkontroloval Williama. Ten nabručeně seděl a opíral se o pelest postele. Pohledem propaloval nebohý přístroj v Yuutově klíně.
,,To není Kai.“ Oznámil mu, jen tam pro informaci.
Will k němu zvedl oči.
,,Hmm.“ Zabručel a uraženě se stočil do klubíčka na posteli a otočil se k Yuutovi zády.
Jak malej parchant!

Yuuto 6.4. 12:46
Miu, jak by ses zbavila člověka, který by ti příšerně lezl na nervy?
Miu 6.4. 12: 47
Copak? Problémy v ráji?Já ti nevím Yuu, většinou jsi na to odborník ty.
Yuuto 6.4. 12: 49
Pravda… Poslyš… Nechová se Kai nějak divně?
Miu 6.4. 12:50
No když už o tom mluvíš… Trochu se uklidnil. Totiž, už se nechová tolik jako blbec. Nevím, možná mu někdo schází… ♥_♥ XDD
Yuuto: 6.4. 12: 52
Ještě ty s tím začínej!

Popravdě řečeno, Miu byla jediná osoba s kterou si dokázal přes chat povídat celé hodiny. Možná to bylo tím, že na tom byli oba dva stejně. Oba byli outsideři a oba vyznávali jiné styly než zbytek třídy.
Ani nevěděl jak dlouho nad notebookem strávil. Z neustálého ťukání do klávesnice ho vytrhla až křeč v zápěstí. Omluvil se tedy emařce a ukončil spojení.
Když odložil přístroj na stůl, všiml si že se Williamův hrudník v pravidelném tempu nadzvedává a zase klesá. Spal.

Tak tu to máte!
 Dneska jsem odhalila Willovu druhou stránku, užijte si to!

,,Co takhle kdybys vypadl?“ zeptal se ho a hodil hlavou směrem ke dveřím.
William dětinsky nafoukl tváře.
,,Ty teda dokážeš zkazit náladu.“ Zabručel otráveně a na nějaké vášnivé choutky už neměl ani za mák pomyšlení. Odlepil se od Yuuta a pustil ho z okupační zony.
Pomaličku se odšoural k posteli a sedl si na ní.
,,Jak malej…“ zahučel Yuuto, ale už nestačil dodat zbytek, protože se u postele ozval pípavý zvuk oznamující zprávu na notebooku.
William se okamžitě otočil za zdrojem zvuku.
,,Ty máš notebook? Toho jsem si nevšiml!“ zaradoval se a oči mu zajiskřily radostí nad tímto objevem.
To už ale Yuuto stál u zařízení a otevíral software. Zkřivil tvář vztekem.
No jasně kdo jiný…
,,Co je?“ optal se ho Will a sledoval, jak se mu do tváře hrne krev.
,,Nic, co by bylo tvým problémem!“ odpálkoval ho gothik a vztekle ťukal něco do klávesnice.
Čtvrťák mu nenápadně nakoukl přes rameno.

Kai 6.4.09 12:06
Tak co Yuuto? Chyběl jsem ti?
Yuuto 6.4.09 12:07
Jo, asi jako osina v zadku.

Williamovi div nespadla čelist na podlahu. Jak se ten Kai, či jak se jmenoval, opovažoval psát něco takového jeho Yuutovi?!
,,Kdo to je?!“ vybafl na svého společníka tak prudce, až gothik nadskočil.
Sešlehl ho vražedným pohledem.
,,Tak hele!“ vyjel podrážděně. ,,Dneska jsi udělal nejmíň sto věcí, které bych mohl považovat za sexuální obtěžování, to skousnu horko těžko, ale že čteš cizí rozhovory, to už je vrchol!“ poslední dvě věty už křičel.
Nejen Kai ale i William ho nepříčetně štvali!
Ti dva by si mohli podat ruce a jít spolu na procházku! A v soutěži, ,,Kdo Yuuta nasere víc“ by byli nerozhodně, ale oba by dosáhli nejvyššího možného počtu bodů!
,,Nechápu, proč mi nemůžete dát oba dva pokoj!“ vztekal se Yuuto dál a zatnul ruce v pěst. ,,Jste oba dva příšerně otrav-“
I když na to Will nevypadal, taky se dokázal naštvat. A že byl právě teď naštvaný o tom nebylo nejmenších pochyb. Popadl Yuuta za za zápěstí a stáhl ho k sobě na postel.
,,Tak poslouchej, frajere!“ vyjel tentokrát on a obkročmo si sedl na chlapce, který vykuleně ležel na zádech. ,,Jestli se okamžitě nepřestaneš chovat jako ten nejrozmazlenější spratek na světě, přísahám, že tě něčím přetáhnu!“
Yuuto okamžitě otevřel pusu, aby začal proti útok, ale Will ho nenechal vydat ani hlásku. Přitiskl se k němu a trvdě ho políbil. Rukou mu při tom zajel pod černé triko, kde ho chytil za štíhlý pas a zatnul do něj nehty. Chlapec tluměně vykřikl. Ruce zapřel o Willovu hruď ve snaze ho odstrčit a hlavu odvrátil od polibků pryč.
Williama, ale jeho odmítavá gesta ani nespomalila, pokračoval u krku a postupoval níž, až narazil na lem trika. Ruka už dávno nebyla zatnuna v pase, studené prsty teď putovaly v okolí podbříšku, ani se neobtěžovaly rozepnout kalhoty.
Yuuto už pomalu začínal propadat hysterii.
,,Williame, přestaň!“ zavřískl zoufale.
Čtvrťák se zapřel na rukách a odtáhl se od něj.
,,Už ses uklidnil?“

Tákže, první školní dny jsou úspěšně za námi! Teď ještě přežít ten pátek!
Tato kapitola je věnována především těm, kteří nastoupili do nových středních škol, a predevším STARVI-CHAN.
No a také je věnována nám, teď už mazákům, kteří by si přáli prodloužit prázdniny. XD
Užijte se to tomodachi!

Yuutovi zajiskřilo v očích. Byl ve velkém pokušení říct ano a ani se nerozmýšlet. Tak strašně chtěl Williama naštvat…
Ale taky už měl zkušenosti s tím, že když do něčeho skočí po hlavě, budou z toho jen potíže.
,,No… Ještě si to rozmyslím.“
Brian na tváři vykouzlil zářivý úsměv.
,,Já to věděl!“ řekl a mnul si ruce.
,,Neřekl jsem, že do toho jdu.“ Schladil ho okamžitě gothik a sledoval jak mu úsměv pomalu mizí z tváře. V duchu se úšklíbl, půjde do toho, William si to za ten podraz zaslouží!

Brian poté doprovodil Yuuta zpátky do školy, kde se s ním u ubytoven rozloučil. Vyšlápl schody do prvního patra přičemž ho několik studentů prvního ročníku pozdravilo. On se s tím nenamáhal, nepamatoval si ani jejich jména, bylo to zbytečné, on je k životu nepotřeboval a oni jeho také ne.
Když už konečně stanul před dveřmi do svého pokoje, zasunul klíč do zámku a otočil jím. Okamžitě se otevřely a přitom Yuuto věděl, že zamykal.
Opatrně nakoukl dovnitř.
,,Vítej.“ Ozval se nebezpečně blízko dveří známý hlas.
-
**Aky: ,,Will číhal?“
Darky: ,,No jo, když mu o něco jde, tak dokáže být chytrý a vynalézavý.“
Glorilian: ,,Teď ho ručitě zatáhne dovnitř!“ **
-
Yuuto chtělu už už uskočit, když ho jedna ruka vzala za límec černého třička a vtáhla ho dovnitř do pokoje.
-
**Glorilian: ,,Já to věděla!!!“ *spokojeně vrní**
-
Druhou sebral Yuutův klíč ze zámku a přibouchl dveře. Pak ho opřel zády o stěnu vedle, a ruce mu uvěznil v pevném sevření.
,,To nebylo pěkné, jak jsi mi pláchl.“ Podotkl a sklonil se k Yuutovým rtům.
,,O pěkném chování by jsme mohli vést dlouhou debatu.“ Zavrčel gothik narážejíc na odpolední incident v parku.
Will se usmál.
,,Promiň.“ Broukl mu do ouška. Yuuto se bezděčně ošil. Neměl totiž rád, když někdo něco dělal blízko jeho ucha. I jen když mu u něj někdo foukl, okamžitě mu naskočila husí kůže.
,,Tu omluvu si nech!“ zavrčel, čímž dal jasně najevo, že pozice, ve které se nacházeli se mu ani trošičku nezamlouvá.
,,Chmm,“ prohodil William a usmál se jako malý uličnický kluk. Pak trošičku zvážněl a na tváři se mu objevil úšklebek. ,,Zítra máš nultou, že?“
Yuuto přimhouřil oči.
Jo, zítra měl nultou, ale proč se na to Will ptal neměl ponětí.
,,No a?“
Úšklebek jeho společníka nabral na šíři.
,,Tak co takhle kdybychom šli už do postýlky?“